Židovské ghetto

Někdejší židovská čtvrť, která náleží k nejcennějším památkám svého druhu na území Čech, představuje důležitou součást historického jádra města Kolín. Její osu tvoří pravoúhle navazující ulice Karolíny Světlé a Na Hradbách, které v minulosti tvořily jedinou Židovskou ulici. Zástavba židovského ghetta tak zabírala takřka čtvrtinu plochy vlastního hrazeného města. Od jihu a západu tuto čtvrť obepínalo městské opevnění, na severovýchodní straně určovaly její obvod parcely měšťanských domů na Karlově náměstí a v Pražské ulici. Volný přístup do ghetta z Kouřimské a Pražské ulice asi původně znesnadňovaly zdi opatřené průchody s uzavíratelnými branami či řetězy.

Čtvrť tak kdysi byla samostatně žijícím světem uvnitř křesťanského města. Její početné obyvatelstvo (v polovině 17. století takřka 400 osob) se tísnilo v necelých čtyřech desítkách domů, které po četných přestavbách provedených ve snaze získat větší prostor k bydlení získávaly bizarní vzhled. Až do oficiálního zrušení izolace ghetta v roce 1782 a především jeho skutečného spojení s ostatními částmi města po roce 1848 zde zároveň panovaly otřesné hygienické poměry, které často byly příčinou rychlého šíření nejrůznějších epidemií. Architektonický vývoj židovské čtvrti byl poměrně složitý. Jádro ghetta, doložené v písemných pramenech již k roku 1379, leželo přibližně v místě styku dnešních ulic Na Hradbách a Karolíny Světlé, kde v blízkosti městských hradeb stála již ve středověku kolínská synagoga. Severní hranice čtvrti přiléhala k parcelám domů na nároží Pražské ulice, na východě zástavba ghetta dosahovala pouze k vyústění Zlaté uličky.

Od druhé poloviny 16. a zvláště ve dvacátých letech 17. století se však Židům podařilo přikoupit několik křesťanských domů v sousedství, takže plocha ghetta se v této relativně krátké době zvětšila takřka o třetinu. Skutečnost, že některé ze židovských domů se náhle objevily v zástavbě „křesťanských“ ulic Kouřimské a Pražské, byla řešena řadou diskriminačních opatření vůči novým majitelům. Veškeré okenní a dveřní otvory vedoucí mimo určený prostor ghetta měly být v některých případech dokonce zazděny či alespoň opatřeny hustými mřížemi. Tento stav trval až do josefínských reforem na konci 18. století. Problematická hygienická úroveň někdejší židovské čtvrti byla od druhé poloviny 19. století řešena četnými přestavbami a demolicemi, jejichž obětí se často stávaly mimořádně cenné ukázky tradiční zástavby. V průběhu první čtvrtiny 20. století byla zbořena téměř celá jižní polovina ulice Karolíny Světlé, čímž byl těžce narušen ucelený architektonický ráz této části města. Na místě odstraněných židovských domů vyrostly nové budovy, které naddimenzovanými proporcemi ostře kontrastují se svým okolím. Od druhé poloviny 20. století pak většina historické zástavby ghetta nezadržitelně chátrala, takže řada domů se ocitla na samém pokraji zániku. Tuto nepříznivou situaci završil v roce 1993 požár domovního bloku v sousedství Zlaté uličky. Od počátku 90. let 20. století je však realizována postupná obnova kolínského ghetta, v jejímž rámci se již podařilo zachránit nejen cenný objekt synagogy, ale i většinu dalších historických staveb.